Řekla bych, že si libuji v náročných situacích. Ne ve smyslu role oběti, která chce být litována, právě naopak. Mám tendence sama sebe neustále triumfovat. Pokoušet hranice únosnosti. Občas si záměrně znesnadňuji i takové úkoly, které jsou ve své podstatě veskrze jednoduché. To by ale nebyla zábava. Pouštím se do výzev, kterým se průměrný občan toužící po klidu a jistotě vyhýbá obloukem.

Posouvání limitů

Úkoly jsem vždycky odevzdávala za pět minut dvanáct, přičemž jsem k jejich vypracování využívala jen takové prostředky, jimiž moje mysl přirozeně disponuje. Vždycky jsem si chtěla dokázat, že na to mám. Když někdo prohlásí, „mise nemožná“, rozezní se v mém nitru mamutí zvony, které mi svými mocnými ranami oznamují, že je tady nová příležitost, abych všem kolem, ale především sobě samé, dokázala, že to lze. Občas z toho plynou zajímavé důsledky.